Ani napodruhé nám Vysoké Tatry neukázali tu nejpřívětivější podobu. Pravda oproti minulému roku, kdy nám cestu na Téryho chatu překazilo hafo sněhu a lavina to bylo podstatně lepší.
Směr Slovensko jsme vyrazili v pátek ráno, tak abychom kolem deváté hodiny vyráželi směr Terynka. Jak bylo naplánováno, tak se také stalo. Něco po deváté jsme nasedali na zubačku směr Hrebienok. Bez zastávky a v úmorném vedru jsme ihned stoupali kolem Rainerovy chaty a přes Zamkovského chatu směr Malá Studené dolina a Téryho chata, která stojí ve výšce 2015 m.n.m. . U Velkého Hanku jsme narazili na první sněhovou kopu. Také se začalo zatahovat a černé mraky nevěštily nic dobrého. A taky že jo. Kolem jedenácté hodiny začaly létat hromy a blesky. Naštěstí v chatě bylo útulno a příjemně. Bouřka přešla asi po hodině a půl a dokonce vysvitlo nesmělé sluníčko. Tak hurá dolu do Skomovce a poak směr Sliezský dom. Náš víkendový domov. Sestupovali jsme poměrně v rychlém tempu, ale zase ne tak rychle aby nás nestihly dvě silné bouřky a vytrvalý déšť. Na Hrebienok jsme dorazili úplně promočení. Nebyla na nás suchá niť. Ale to nám nevadilo, čekala nás jen cesta do hotelu, večeře a welnes. Paráda. Večer jsme se zabrali do dovednostní hry o Vysokých Tatrách a kluci hráli biliár.
Ráno nás přivítala bezmračná obloha, ale také zavřené Tatry. Na úpatí Velické doliny seděli dva slovenští týpci a všechny, kteří měli namířeno na Poľský hrebeň posílali z5. Takže i my jsme utřeli nos a museli se vydat po vrstevnici směr Hrebienok. Cesta byla pohodová, málo využívaná, a tak jsme si ji mohli vychutnat. Mamka našla cestou pár hřibů pravých a zbytek cesty koukala jen dolů. Malé občerstvení na Zamkovského chatě a rozhodování, zda pokračovat na Zbojandu či nikoli. Vše za nás rozhodlo počasí. Malá a Velká studená dolina se ponořila do hrozivých černých mračen. A tak rychle zpátky do hotelu. Samozřejmě, že dešťová sprcha nás opět neminula. V hotelu nás čekalo občerstvení, dobrá večeře a opět wellnes.
Třetí den v Tatrách byl zároveň dnem odjezdovým. Opět modrá obloha a v plánu bylo vyrazit do Batizovské doliny. Tam se vydali jen Jana, Honza a David. Mě do hor nepustil puchýř na patě. V poledne nás hotelová služba svezla dolů do civilizace. Nasedli jsme do auta a řidič Honza pelášil směr domov. Pobyt v Tatrách se i přes bouřky vydařil.
http://slivoni.cz/wordpress/wp-content/uploads/2019/01/2017_04-Vysoké-Tatry.mov
