Balíme a vyrážíme
Konečně se přiblížil den odjezdu na zimní lyžařskou dovolenou. Cíl byl určený již před půl rokem zakoupením zájezdu do destinace Madesimo. Menší oblast u švýcarsko-italských hranic. Vstříc lyžařským zážitkům tentokráte vyrazili jen Slívovi a Petruškovi. Letos byla příprava na lyže moc důležitá. Taťkovi Radimovi dosloužily lyžáky, lyže i bunda. Navíc gizd David nějak vyrostl, a loňská výbava na jeho statném těle vypadala jako kojenecká výbava. Stejnou problematikou se zabývali také Petruškovi. Děti vyrostly, a navíc Silva Zubrigen se rozhodla pro letošní sezónu přejít ze sjezdeckých disciplín na technický slalom. No Kamil pendloval na trase Polanka – Decathlon 14 dní před odjezdem.
V den odjezdu jsme vstávali již hodinu po půlnoci, tak abychom mohli o druhé vyrazit na cestu. Ráno v Ostravě neobvyklá teplota 9 st. a déšť. Ten nás ostatně pronásledoval až ke švýcarským hranicím. Do té doby byla cesta pohodová a nikde jsme jsme nezdrželi. Pohoda trošičku poklesla při poslední odbočce na cestovkou doporučovaný přejezd sedla. Na odbočce leželo asi třičtvrtě metru sněhu a žádná známka průjezdnosti. Při přehrání navigace se nám k 56 km do cíle připočetlo dalších 100 km objížďkou. Prémie.
Nakonec nás navigace vedla před sedlo, které jme absolvovali loni do Apriky. Vystoupali jsme do výšky 2.300 m.n.m. bez řetězů. Né, že by tam nebyl sníh (cca tři metry), ale řidiči za volantem byli moc šikovní. Další zkouškou bylo závěrečné stoupání k apartmánu. Výjezd na sedlo byl proti tomuto závěru vyjížďkou po podunajské nížině. Při zaparkování v podzemní garáži měl Kamil sněžně bíloz barvu tváře, a se slovy „to budeme jezdit každý den“ si přihnul z plné láhve Jagermeisteru.
Ubytování, ale parádní. Prostorné, čisté a teploučké. Večer jsme chvíli poseděli, pokecali, naplánovali program na celý týden a dali si něco málo mediální tekutiny. Děti hrály karty. Všichni jsme byli z cesty unaveni, a tak jedenáctá hodiny byla poslední ve bdělém stavu.
Neděle, den lyžování nezaslíbený
Nedělní ráno nás zastihlo v totální nadrženosti na sníh, lyže a kopce. I přes nepříznivou předpověď počasí, a přes varování informačních letáků jsme se vydali na svah. Vše započalo přejetím odbočky na dolní záchytné parkoviště. Místo pohodové cesty zubačkou nás po šílených zasněžených serpentýnách nás přivítalo lyžařské středisko Madesimo. Teplota -5 st., sněžení a šílené davy jak na sjezdovkách, tak na svazích. Počáteční problémy s parkováním jsme vyřešili zabráním části cesty. Lyžování fakt stálo za starou belu. Na svahu jsme vydrželi do jedné hodiny. Pak se zavelelo jedeme „domů“. Sbalili jsme fidlátka a byli připraveni na odjezd. Slívovi marně čekali u výjezdu z parkoviště na Petrušky. Kamil totiž svého škodováckého miláčka povýšil na super offroad. Vjel do závěje zůstal trčet břichem auta na sněhu. Silva táhla, ale auto ze závěje nevytáhla, Klára a Ondra také táhli, ale výsledek byl stejný. Až přispěchali dobří lidé Slívovi z Ostravy a pomohli nešťastné rodině ze svízelné situace. Náš kamarád Roman tuto krátkou story trefně okomentoval: „No, Kamil má vždy auto, které nenudí“. Zbytek dne byl již plný pohody a večerních her.
Tři prosluněné dny a parádní lyžovačka
S menšími obavami jsme odjížděli v pondělí ráno z ubytování na svah. Ale oproti neděli bylo vše jinak. Naruby. Od rána svítilo sluníčko, trefili jsme dolní parkoviště, na svah jeli vlakem, svahy upravené, minimum lidí. Prostě probuzení v ráji. A takto setrvalý stav mám vydržel až do středy (dneska). Každodenním koloritem se staly návštěvy místních čerpacích stanic hladových a žíznivých lyžařů, lyžovaní do 15:30 hod., závěrečné „bombardino“ a večerní veselice plné her až do pozdních hodin. Jediná vada na kráse je, že se některých slabých jedinců pokouší nemoc. Nic ale zatím nezameškali. Všichni jsou v plném zápřahu. Zatím maximální spokojenost.
Zataženo nejen na svahu
Čtvrteční ráno neneslo žádnou radostnost informaci. Kromě zatažené oblohy nad Madesimem, bylo také zataženo v pokojích 3 a 4. Jana, Honza a Kamil celou noc horečkovali, a tak jsme je museli pro dnešní den nechat doma v posteli. Zbytek týmu vyjel na prázdné sjezdovky. Ve středisku opravdu nebyla ani noha. Kromě lyžování jsme samozřejmě neopomněli na tradiční laskominy na svahu. Pivíčko, pizza, kafíčko, čokoládka, a samozřejmě Bombardino. Místo Jany dostala tuto kalorickou bombu Klárka. Olizovala se až za ušima. Odpolední návrat nám nepřinesl žádnou změnu k lepšímu. Kluci laborují s teplotou atakující 39 st., Jana o stupínek méně a Silva vykašlává plíce na každém kroku. Rychlá porada určila, že si pobyt zkrátíme a zítra vyrazíme domů stonat do vlastní postýlky.
