Na prodloužený poslední březnový víkend byla předpověď více než příznivá. A tak jsme se rozhodli vyrazit na jarní lyžování v Rakousku. Destinace do poslední chvíle nebyla jasná. Předpověď 16 stupňů nám v rozhodování udělala velký zmatek kam vyrazit. Nakonec jsme se rozhodli na lyžařské kopce v okolí Katschbergu. Ve čtvrtek ráno jsme s mamkou a bez dětí vyrazili směr Želechovice. Tam jsme se přelodili do mazdy 6 a spolu s Jirkou a Jitkou vyrazili směr Rakousko. Cesta ubíhala velmi svižně a po deváté hodině ranní jsme si obouvali lyže ve středisku Kreischberg. Lyžovačka byla parádní. Spoustu prázdných a sluncem zasluněných sjezdovek. A sníh vydržel v dobrém stavu až do konce lyžovačky. U jsme uzavírali poslední možnou lanovkou.
Ubytování bylo parádní. Spoustu místa a výborně zařízený apartmán. Večeři obstarali valaši a světe div se nebyly bůčky. Unavení jsme upadli do pelechu celkem brzy. Jak by taky ne, zítra nás čeká Katschberg.
Ráno nás probudilo sluníčko a hlad nejen po lyžování. Středisko Katschberg s kopcem Aineck, který se tyčí do nadmořské výšky 2.200 m a pyšní se pověstnou parádní „dálniční“ sjezdovkou A1 = široká, mírná a přívětivá sjezdovka, která nás po 6 km dovela do údolní obce St. Margarethen. Tak rychle do auta a hurá na 4 km vzdálenou sjezdovku. Cestou lanovkou nahoru jsme si neopomněli dát valašský penicilín a hurá na tu A1 dálnicu. První jízdy byly parádní, ale s přibývajícím teplem byl sníh mokřejší a těžší. Tak jsme opustili svahy Ainecku a zkusili štěstí na protějším kopci Tschaneck. Bohužel jižně postavené sjezdovky nám radost neudělali, a tak jsme skončili v hospůdce a pak zpátky na Ainecku. Unavení jsme se dopotáceli k ubytování. Malá večeře a hurá do víru města. No města, vedle nás „voněl“ kravín a v osm hodin vylo městečko plné akorát duchů. A tak rychle zpátky.
Na sobotní den jsme si naplánovali návštěvu většího střediska Obertauern. Toto údolí skrývá 100 km sjezdovek. Ráno nás opět přivítalo sluníčko a krásná panoramata. Rozjížděli jsme se na krásné a široké sjezdovce, které po ránu byla tvrdá a krásně držela. Po třetí jízdě jsme začali pokukovat po něčem novém. Vybrali jsme si impozantní černou sjezdovku pod názvem26a. To nás lanovna vyvezla na špičatý vrchol Gamsleitenspitz a širokou, ale prudkou sjezdovkou se jelo přímo dolů. Tím, že start začínal ve výšce 2.357 m.n.m. tak byl sníh tvrdý a sjezdovka rovná bez muld. Paráda. Po sjezdu do údolí jsme nastoupili do lyžařského maratonu, kolem celého údolí. S přibývajícím časem teplota stoupala na neuvěřitelných 16 st. a sníh byl těžší a těžší. Nás to neodradilo a celý okruh jsme ukončili kolem druhé hodiny odpolední. Jak jsme byli rozježdění, tak jsme si troufli na také na freeride trasu s čísle 4d. Pod hlavním kopcem, který spadal někde kde jsme neviděli jsme trochu zaváhali, ale cesty zpět nebylo. Hladkou a prudkou část jsme s přehledem zvládli a šli na zasloužené občerstvení a slunění.
V den odjezdu se ráno od ostatních dní nikterak nelišilo. Vymetená obloha, sluníčko, a tak plán na dopoledne byl jasný. Lyžování na kopci Grosseck-Speiereck. Nástupní stanici jsme měli za humny, a tak o půl deváté jsme se lanovkou šplhali na kopec. Co Vám mám povídal. Parádní, široké, a hlavně liduprázdné sjezdovky nám dělali velkou radost.
Čtyři dny lyžování, čtyři dny sluníčka, čtyři lyžařská střediska, absolutní pohoda = výlet se podařil!
