Dovolená v Julských Alpách úderem soboty se stala minulostí. Bylo na čase se rozdělit na ty kteří spěchali do práce a na ty kteří si dovolenou dokázali prodloužit. Domů se vydala rodina Petruškova. Teda kromě Ondry, který se nezalekl dalšího programu dovolené a putoval dále se Slívovými a Škrabalovými vstříc dalšímu dobrodružství. Naše první dvoudenní zastávka nás čekala v chorvatském městě Umag. Když jsme dojeli do hornatého Slovinska, tak proč se neopláchnout v jaderském moři.
U slovinského pobřeží jsme byli loni, a tak i přes mou (Radimovou) neochotu jsme skončili v Chorvatsku. Tedea s velkým štěstím. Chorvati, ti kluci pracovití, totiž do své země kontrolovali každé auto. To mělo za důsledek dlouhé fronty až hluboko do slovinského vnitrozemí. Naštěstí nás nezklamala navigace Waze. Ta tak obratně měnila cestu až jsme skončili na polních cestách určení výhradně pro místní. S šimráním v žaludku jsme postupovali těmito úzkými cestami, až jsme se vynořili 150 metrů před hranicí. To se již čekání dalo vydržet. Ubytování jsme si objednali v Apartments Polynesia Plava Laguna. Slušný resort, který byl částečně opraven, a částečně omšelé staré bungalovy. Žádné sortování, před novými stály značky D, CH, I, NL a před těmi druhými zase H, SK, CZ, PL. Naše kuča dobrá, jako když vstoupíte do přívozského holobytu. Ale co dva dny to vydržíme. Na pláž jsme měli cca 500 metrů. Byla celá betonová a přístupové svažující se mola byla obrostlá chaluhami jako v potoce pod Novou hutí v sedmdesátých letech. Vejít do vody byl obrovský kumšt. Voda byla dobrá, teplá, ale Karibik to nebyl. V restauraci bylo poměrně draho, ale kdyby občas uklidili, tak by se to dalo přežít. Večer jsme se rozhodli navštívit město Umag. U resortu jsme nasedli na místní vláček, každý z nás zaplatil za cestu 40 veverek a mohlo se jet. Cesta v pohodě. Umag bylo pěkné, ale malé městečko, kde v zásadě nic nebylo. Město jsme dali dvakrát křížem, krážem a znova nasedli na vláček za dalších 40 kun per osoba.
Druhý den jsme došli do jiného resortu, kde jsme si užívali sluníčka, moře a davu lidí. Někteří z nás by tam ležel nejraději dodnes (že Jitko). Chromý Honza zůstal zpočátku v apartmánu, ale jak uslyšel, že se chystáme na jídlo do restaurace, tak nelenil nasedl na místní orient expres a dojel. U vody jsme vydrželi až do večera. Po zbytek dne jsme mastili karty. Ráno jsme se ještě na chvíli pokochali pohledem na moře a pak vyrazili směr rakouský Lungau, kde jsme plánovali dovolenou zakončit.
