První noc v horském městečku Saas Fee byla pohodová. Po cestě jame byly asi dost unavení, protože hned po ulehnutí jsme usnuli spánkem spravedlivým. První jako tradičně vstával Radim s Jirkou. První kroky byl na balkón podívat se, jak vypadá počasí. Výhled byl uchvacující. Třítisícové vrcholky pod zasněženou čepicí zalité sluncem nás lákaly.
Jirka se ujal snídaně a já dolaďoval dnešní plán. Jitka, Jana a David si řádně polenošili. Vstávali až když snídaně byla na stole. Nejdéle vydržel v posteli David. Po snídani následovala kávička se sladkou tečkou, příprava svačiny a balení na túru. Po deváté hodině jsme vyráželi z ubytování na lanovku.
Lanovka byla v dosahu ubytování. Stanice Saas-Fee (Alpin Express) zela prázdnotou, a tak jsme si mohli sami zvolit kterou kabinkou pojedeme. Tato lanovka nás vyvezla až do stanice Felskinn, která se nachází ve výšce 2973 m.n.m.. V této mezistanici jsme na nic nečekali a nasedli do podzemního vláčku s názvem metro Alpin, který nás vyvezl až do konečné stanice Mittelallalin (3457 m.n.m.). V této horní stanici nás přivítala dýchavičnost z nadmořské výšky, a hlavně nádherné výhledy na okolní masivy alpských velikánů. Foťáky a mobily cvakaly jeden záběr za druhým jako v početné japonské výpravě. Po zaplnění paměti digitálních miláčku jsme se konečně dostali také k nějaké turistické aktivitě. Naplánováno na dnešní den byla jen krátké procházky na seznámení se s okolím městečka. Os tanice metra jsme vyrazili na procházku po ledovci, který se táhl od stanice až na vrchol hory Allalinhorn (4027 m.n.m.). Tam jsme samozřejmě nedošli. Tato trasa byla určená pouze pro skupiny s průvodcem, a navíc s horkým vybavením. Ani jedno jsme neměli. Přesto jsme se dostali těsně pod hranici 3700 metrů nad mořem. Tady jsme opět udělali spoustu fotek a vydali se pomalu dolů zpět do stanice. Vůbec se nám dolů nechtělo. Téměř sami mezi ohromnou masou sněhu zalité slunce. To se s výletem na Kokořín nedá vůbec srovnat.