O prvním povánočním dni jsme měli naplánovaný výlet do okolí. Večer byla rychlá domluva s Vašátky, kde vrazíme a kde budeme mít sraz. Nedělní ráno nás probudilo do slunečného dne, a tak nic nás neodradilo po deváté hodině ranní vyzvednout Čárlíka a hurá na sraz s Jolanou a Jirkou v Mošnově. Ještě Osladilovi chvíli přemýšleli, že se k nám přidají, ale nakonec se tak nestalo. Další absentujícími byli Petruškovi, ale ti měli lékařské potvrzení, že se nemohou zúčastnit. No a kam jsme vlastně vyrazili? No přece na Štramberk. Měli jsme toto malé, ale překrásné městečko projít křížem krážem.
A tak se také stalo. Železné oře, nebo spíše medvědy jsme zaparkovali na odstavném parkovišti poblíž základní školy. Parkoviště bylo prázdné, a tak jsme se těšili že nezažijeme davy lidí. Naše první kroky vedly na horu Kotouč. Je to takový zvláštní kopec. Z jedné strany probíhá těžba vápence a z druhé strany se nachází Národní park, kde se nalézá známá jeskyně Šipka a spoustu památníků a soch známých osobností. Nástup trasy se značně nakláněl k našim čelům, a tak první zastávka byla u sochy svatého Václava.
Tady jsme otevřeli výdejové okénko a objednali si vařené víno. I přes zákaz jsme si svařáček náramně vychutnali. Pak již přestávky nebylo třeba. Mírně jsme sestoupili k Šipce a následně vystoupali na nejvyšší bod této hory. Na každém kroku nás provázela panoramata na Štramberskou Trúbu a okolí. Následoval „průběh“ náměstím a „výběh“ k hradu. Od hradu jsme vystoupají téměř až k rozhledně na Bílé hoře. Ta nás, ale nezajímala. My pokračovali dále po modré ke cvičné skále Váňův kopec a k arboretu na hřišti. Tady jsme byli zklamaní. Arboretum bylo zavřené. Dobrá nálada se nám vrátila až po výborné kávičce U Hezounů. Tady jsme náš úspěšný výlet zakončili.
