O druhém březnovém víkendu vůbec nic nenaznačovalo, že někam vyrazíme. Jen jsme věděli, že si sá Kamil po uplynulém víkendu pauzu. Musel dát odpočinout svým kolenům. My Slívovi a Vašátci hráli dlouhou dobu mrtvého brouka. Jako by se nikomu nechtělo opustit své nařízené domácí vězení. Ano, ano přehoupli jsme se do druhého týdne vládních restrikcí. Tzv. lockdownu. Nakonec sobotní rychlá domluva na 14 hodinu sraz u Vašátku před jejich rezidencí. V plánu jsme měli druhý díl industriál tour Ostrava. Tentokrát jsme měli v plánu zdolat haldu Hrabovou a její okolí. A proč zrovna tuto „dominantu“? Zrovna toto místo si vyhlédl Jan Světlík (český podnikatel a mecenáš, působící na Ostravsku; vlastník podniku Vítkovice Holding) vybudování vodíkového „města“.
Plán klapl dokonale. Ve dvě hodiny odpoledne nabíráme do auta Jolanu a Jirku a vyrážíme na dlouhou cestu. Cirka po 800 metrech parkujeme na rozhraní městských obvodů Hrabůvky a Hrabové. Před námi se tyčí nevelký kopec Halda Hrabová. Při výběhu na vrchol haldy si začínám vzpomínat, že jsem tady byl naposledy před třiceti lety. To se tady konala tradiční (rotující) burza, kde se prodávalo vše co jste nesehnali v socialistickém obchodě (desky, kazety, magneťáky, digitálky a různé módní oblečení. Třeba rifle. Jediné, co jste tam zcela určitě nesehnali byly tesilky a dederónové košile. Jít nakupovat na takovou to burzu byl nejenom zážitek z nakupování, ale občas také slušný sportovní výkon. Celkem často přijely na místo policejní auta a burzu se snažili rozehnat. Ti se pak všichni snažili rozprchnout, tak aby nemuseli strávit víkend v policejní cele. No a když těch sportovní výkonů bylo moc, tak se burza přemístila na jiné místo, kde byl zase na nějakou dobu klid.
To byla moje historie spjatá s touto haldou. V dnešní době je halda na vrcholu „seřezaná“ a byla zde vytvořená vodní plocha s různými okruhy kolem haldy. Není nijak zplanýrovaná, a tak tam volně roste „buryna“. Haldu jsme celou obešli a vyrazili k řece Ostravici. Měli jsme ji v plánu přejít přes jez a pak dále pokračovat po cyklostezce směrem do Paskova. Jak již to při našich toulkách bývá, tak i tuto sobotu jsme zažili malou překážku. A tentokrát to nebylo bláto, Kamile. Když jsme totiž přišli j jezu, tak jsme zjistili, že jedná strana nadchodu na jezem byla zamknutá. To elegantně vyřešila Jolana. Se slovy ploty a zavřené vrata nás nezastaví se vrhla do přelézáni překážky. I Šemík by polkl závistí, s jakou lehkostí se Jolana, Jana a Jirka přenesli přes omezující plot. Všichni tři dostali od stylového rozhodčího nejvyšší možnou známku – desítku. To já na to šel v námořnickou rozvahou. Jako děda Lebeda. Hned vedla lávka podél teplovodu. Takže jsem stihnul pozorovat atletické výkony kamarádů a stačil je i vyfotit. NO a poslední člen výbavy hafík Čárlík měl velké štěstí, že je jezevčík. V plotu si našel dírku přesně na své štíhlé tělo. Kdyby byl bulldog, nevím, nevím, jak by to dopadlo.
Pak nás již čekala příjemná cesta podél cyklostezky na levé straně řeky Ostravice téměř až k hranici okresu Frýdek Místek a pak levou stranou nazpátek. I přes mizernou předpověď bylo moc fajn. Nefoukalo, a dokonce i sluníčko se snažilo ukázat svou přívětivou tvář. Jen ta příroda stále ještě spí zimním spánkem. Takže krom jednoho trsu rozkvetlého podbělu je příroda smutná a šedivá. Snad se to brzy zlomí a konečně si užijeme pravé jaro se vším šudy. Při nástupu do auta nám chytré hodinky ukazovali, že jsme zdolali trasu dlouhou 10,9 km.
