Páteční den 23.4.2021 jsme si s Janou udělali dnem nepracovním. Přemýšleli jsme, jak v tímto volným dnem naložíme. Kde vyrazíme. Beskydy pro nás dlouho byly nedostupné, a ještě nedostupnější je pro nás naše chaloupka ve slovenské vesničce Makov – Kopanice. A tak se zrodil plán spojit tyto dvě lokality do jednoho výletu. Jana ve čtvrtek večer připravila svačinu a čaj na cestu, tak abychom se ráno nezdržovali.
V pátek jsme si v 7 hodin ráno vyzvedli našeho čtyřnohého mazlíka a vyrazili za ilegálním dobrodružstvím. První zastávku jsme si udělali na parkovišti na Bílé. Zde jsme potkali několik lyžařů, kteří si byli ochotni pěšky vyjít sjezdovku a svést se na posledním letošním sněhu. A bylo ho tam celkem dost. Také jsme zjistili, že večer uvařený čaj se z termosky přesunul igelitové tašky, kterou byla termoska obalena. Chyba lávky – špatně nasazené těsnění na víčku. To nás neodradilo od další cesty a zanedlouho jsme parkovali na rozcestí mezi Bumbálkou – Makovem a Velkými Karlovicemi. Toto místo se nazývá Makovský průsmyk. Počasí oproti předpovědi vypadalo příznivě. Honily se mraky, a tak chvíli svítilo sluníčko a chvíli sněžilo. Teplota atakovala bod mrazu. Vydali jsme se po červené značce, která kopíruje Česko – slovenskou hranici. Cesta nám příjemně utíkala a než jsme se nadáli, tak jsme stanuli na nám známém místě sedlo pod Lemešnou (SVK). Odtud je to již kousíček na chaloupku.
Na chaloupce jsme zkontrolovali její stav, vyvětrali a vychutnali si kafíčko na terase. Energetici nám vyměňují elektrické vedení, a tak to tam vypadá jako ve vojenském újezdě, kde se právě konala tanková bitva. Doufáme, že to po sobě uklidí. Jinak se autem nahoru nedostaneme. Ale jinak se v tomto bohem zapomenutém koutu Slovenska nic nezměnilo. Protože se začalo smrákat a ve vzduchu byla cítit voda, tak jsme se sbalili a vyrazili na zpáteční cestu domů. Tu jsme si dost zkrátili. Ihned za posledním domem vesnice Kopanice jsme odbočili směr krpál přímo k hraniční čáře. Ač jezdíme do Makova již hodně dlouho, tak v této lokalitě jsme ještě nezavítali. Moc pěkný les. Během necelého kilometrového stoupání jsme zdolali převýšení kole 250 metrů. Na vrcholu kopce jsme se opět napojili červenou turistickou trasu a tou jsme se vrátili k autu. Jana byla s procházkou spokojena, a to i přesto, že ji pobolívalo koleno. Já byl také spokojen. „Připadal jsem si jako král Šumavy. Vlastně Beskyd 😊.)
Páteční České i Slovenské Beskydy patřily jen nám. Za celou cestu jsme potkali jen tři lidi ve vesnici Kopanice – paráda. Spokojeně jsme dorazili domů, kde nás čekal vuřt guláš, krátká siesta a kafíčko. Parádní den.
