Na druhou adventní neděli jsme se rozhodli užít si vánoční (adventní) pohodu. Bohužel u nás v Ostravě ba ani v Olomouci na Vánoční Jarmarovou atmosféru nenarazíš. A tak jsme se rozhodli vyrazit za hranice, kde ten bacil tolik neřádí. Nejblíže byl jarmark v Českém Těšíně, ale my se vypravili kousek dále do vnitrozemí. Do Katovic.
Domluva kdy, jak a kdo pojede byla příkladná (rychlá, přesná, bezchybná) a tak v neděli v 10:30 hodin dopoledne jsme se setkali na pumpě: Slivoni, Bechťovi, Vašátci a Petruškovi. Osm urostlých téměř ještě mladých Ostraváků a jeden opravdu mladý řidič na zpáteční cestu (Michal).
Cesta do Katowic nám odsýpala přesně podle dopravního značení omezující rychlost. Řídil totiž Bechťa a ten jede přesně jak se má. Na míst určení jsme dorazili včas. Když jsme překročili pomyslnou hranici města Katowice, tak jsme začali hledat kde zaparkujeme naše splašené oře. Parkoviště obchoďáku je jistota. A také byla, parkoviště prázdné stejně jako celý obchodní dům, kde jsme při hledání cesty ven zabloudili. Jakpak by nebyl prázdný, když je neděle a Polské obchodní domy něpremávajú. Marně jsme pobíhali mezi obchody a patry tohoto velkého komplexu. Zachránil nás až příslušník ochranky budovy. Mile nás vyprovodil z útrob našeho bludiště.
Pak to již bylo jednoduché. Po pár zatáčkách jsme před sebou uviděli rynek s velkým kolem a vánočními stánky. Prostor, kde se vánoční trhy konaly nebyly velké, ale byly milé. Minimum stánků s vietnamským zbožím, něco málo jich bylo se zbožím vánočním a převažovaly budky a chaloupky se „žrádlem“ a pitím. Vše jsme společně několikrát prošli. Aj vánoční punč jsme nejeden vypili, a aj polský bigus jsme někteří ochutnali. Po třetím kole kolem rynka již nikdo nic nechtěl (ani pití, ani jídlo, ani bruslit ba ani na kolotoč), tak jsme zamířili zpět hledat naše auta.
Promrzlí ale spokojení jsme sedli do auta a nechali se dovést do rodné Ostravy. Pravda někteří to vzali trochu oklikou, když se snažili emigrovat do východního Německa. Prostě opomněli odbočit.
