Březnové počasí je neskutečně stálé, málo srážek a spoustu sluníčka. Proto jsme velice rádi přijali pozvání na víkend na Martinově srubu v Terchové. Termín byl naplánován na druhý březnový týden (11 – 13.3.2022).
Martin s Petrou jako domácí se starali o vytopenou chaloupku již od středy. Proto v pátek navečer, kdy jsme dorazili do Terchové bylo ve srubu příjemně teploučko a voňavo. Jak je Martinovým zvykem a radostí trouba byla zaplněna dlouho pečící se mňamkou. My (Jana a Radim) jsme dorazili jako druzí a čekání na zbytek výpravy Petry a Jaromíra jsme si krátili návštěvou restaurace s místním pivovárkem Vršky. Nakonec jsme se dočkali a poslední posádka dorazila šťastně do cíle. Moc prostoru na hry a pokec jsme neměli, neboť ráno nás čekala túra ve skoro vysokohorském prostředí.
V soboru ráno na nás zpoza okna mávalo sluníčko a neskutečná zimní pohádka. Jen teplota na teploměru, která ukazovala – 6st. nás trochu znepokojila. No tady v Terchové to není žádný shon typu šup do sebe snídani, rychle se obléct a honem na kopce. Tady v Martinovu to má poklidný řád. Na vaječinkovo – slaninovou snídani s láskou dělanou navazuje kafíčko s něčím sladkým. Pak následuje ranní rozjímání a pomalé balení. A až jsou všichni po všech stránkách připraveni vyrážíme. A kam?
Večer jsme se rozhodli, že uděláme „malý“ okruh Veľký Kriváň – Chleb – Hromové – Steny, Južný vrchol – Steny, Severný vrchol – Poludňový grúň. Tento plán jsme započali plnit v 9:15 místního času. To jsme dorazili na parkoviště pod lanovku. Nahoru jsme se sice vyvezli kabinkou, ale pak to bylo jen a jen o našich nohách a fyzičce. Celá trasa byla hodně zmrzlá, a tak se nám velice dobře osvědčili nesmeky. Kdo je tady neměl měl co dělat se stabilitou.
Od lanovky jsme si to nejdříve namířili k Veľkému Kriváni 1709 m.n.m. Pěkná a krásná trasa na rozdýchání ostravských plic. Tady bylo poměrně hodně lidí, asi proto že vrchol je vzdálenostně dobře dostupný od lanovky. Vrcholové pohledy do okolí byly fantastické. Jestliže cesta hore byla na pohodu, tak dolů to taková sranda nebyla. Místy ledovatá cesta dala nesmekářům pořádně zabrat. Po zdolání prvního vrcholu jsme opětovně sestoupili až k lanovce. Holkám se totiž chtělo čůrat. A jak holky zavelí, tak chlapi skáčou. Že?
Následná trasa po hřebenech Malé Fatry byla procházkou pohádkovou krajinou. Na vrcholech bylo ještě hafo sněhu a pohledy byly uchvacující. Vše bylo jako na dlani: Stoh, Veľký a Malý Rozsutec, Roháče, Tatry a Beskydy. Tady bylo o poznání méně lidí, ale o to více skialpinistů. Hřebenová část cesty nám ubíhala v poklidném a pohodovém tempu až na vrchol Poludňový grúň 1460 m.n.m. Zde jsme museli sestoupit prudkým klesáním o cca 500 výškových metrů až k chatě na Grúni. To bylo utrpení na naše ne již nejmladší kolena. Někteří si to ulehčovali obrušovací jízdou zadnic. Na chatě nás čekalo pivíčko, čajíček a poležení. Jakmile jsme nabrali síly a kolena nám povolil další cestu, tak jsme se vydali z5 k autům. S nebývalou radostí a úlevou jsme si sedli do aut.
Ještě jsme ale nejeli do chaloupky. Hlad a chuť nás vedla do stylové restaurace Salaš Syrex. Tady jsme se neskutečně dobře najedli, nakoupili syrečky na doma, a ještě jsme viděli, jak se ty syrové nitě dělají. Světe div se – ručně. Až navečer jsme dorazili do Terchové. Večerní program byl tradiční. Pivko, rumík, bůčky a spoustu společenských her. Martin nám představil novou společenku Qwixx, ale nebylo to ono až do doby, než jsme zjistili, že na to napsali appku. Ta do hry vnesla teprve náboj. Anebo to bylo tím, že jsme ji nechápali??? Spát jsme šli spokojeni, jak se nám ten den vydařil.
Nedělní ráno bylo jak přes kopírák s tím sobotním. Je ta venkovní teplota nesměle atakoval mínus desítku. Neděle je většinou odjezdový den, a to platilo i v Terchové. Jenže na dopoledne jsme měli zálusk na procházku Jánošíkovými dierami. Všechny věci jsme nechali v chalupě na vyrazili. Pěšky. Byli jsme velice překvapeni, že v tak krásném časem jsme byli na trase skoro sami. O co více sněhu bylo na sobotní túře o to více ledu bylo dierách. Již tak úzké uličky byly ještě zúženy mnohými ledopády, kde měla téct voda bylo kluziště a kde vedla turistická cesta bylo také kluziště. Nakonec jsme zdolali klasickou dierovou trasu Terchová – Biely potok – Ostrvné – Nové Diery – Požiar a z5 po modré. Po návratu jsme si dali něco do bříška /aby bylo spokojené/, sbalili se a odjeli domů. Děkujeme za úžasný víkend.
Galerie z Terchové tady.