Tak se to konečně povedlo a vyvedlo. Již loni jsme měli v plánu zajet za kulturou do matičky Prahy. Proti tomuto záměru se postavil jeden protivný bacil, jehož jméno již nikdo nechce vyslovit. Tehdy nám divadlo vrátilo peníze.
No Ježíšek se jen tak nedal. Byl vytrvalý, a tak vstupenku na činoherní hru Sen čarovné noci do Národního divadla donesl hned několika našim kamarádům o Vánocích roku 2021. Bylo to malinké poděkování za velkou pomoc se stavbou dřevníčku.
A tak v pátek 25. března v 15:18 hodin jsme všichni seděli ve vlaku RegioJetu směr Praha. Uspořádání účastníků ve vlaku trochu připomínalo muslimskou komunitu. Vlevo po směru jízdy seděly Silva, Petra, Jana a Jola. Vpravo pak hověla mužská část: Jirka, Kamil, Radim a Martin. Holky se měly parádně. Ihned po staru jsme jim dopřáli pohodový začátek cesty v podobě šampíčka v originálních sklenicích. To kluci si museli počkat. Poprvé na to až se otevře objednávací stránka regiojetího bufáče a následně až zjistí, kdo je schopen přes mobilní aplikaci vytvořit objednávku a hlavně zaplatit. Je divné, že tuto soutěž vždy vyhrál Kamil a jeho platební karta. Cesta byla pohodová a náramně jsme se bavili, a tak jsme si téměř nevšimli, že stojíme na hlavním nádraží v Praze.
Jelikož jsme přijeli po sedmé hodině večerní a měli nabitý program, tak to byl trochu shon. První cesta vedla do hotelu Pankrác. Náš pražský azyl na další dvě noci. Pak nás čas hnal do sousedského pivovaru Bašta, který je součástí restaurace U Bansethů. Tam jsme měli objednaný stůl. Vše jsme stihli. Vybalit se, dojít do hospůdky, navečeřet se, dát si pivko /no místní pivko nic moc/, vrátit se do hotelu a také zdravotní štamprlička nás neminula. Jenže jsme museli jít brzo spát, neboť sobota byla naplánována na 100 procent času.
Ráno nás přivítala modrá obloha nad Prahou a snídaně v hotelu. Se spokojeným bříškem jsme vyrazili do víru velkoměsta. První kroky vedly na Václavák k Národnímu muzeu. To byla naše první zastávka. A moc příjemná. Muzeum bylo dlouho zavřeno kvůli rekonstrukci, a tak jsme byli zvědaví co se tam změnilo. A výsledek byl famózní. Muzeum jsme prošli od střechy až po sklep. Všude se bylo na co dívat protože jedna expozice střídala druhou. Nakonec jsme po třech hodinách dopadli unavení na stoličky muzejní restaurace, kde nás čekala kávička a pivíčko. Tato konstelace nám dala sílu k dalším cílům. Tím byl Petřín a jeho rozhledna a večerní divadlo. Vše klapalo podle plánu do doby, než jsme došli ke spodní stanici lanovky na vrchol Petřína. Jakmile Jirka zjistil, že lanovka nejede, tak okamžitě potkal bílého tesáka. Tím byl Petřín zapovězen. Proto jsme nastoupili do šaliny a jeli směr Pražský hrad. Tady již značná část posádky byla nervózní z hladu a jediné co je zajímalo byla hospůdka s dobrým jídlem. A také se brzy dočkali. Prošli jsme celý hrad, Nerudovku, Malou stranu a Karlův most. Poblíž posledně zmíněného místa se nacházela Kolkovna. To byl dílčí cíl cesty. Napojeni a najezení jsme se pomalu vraceli k hotelu. Bylo se potřeba připravit a načančat do Národního divadla.
Do hotelu se courali unavené trosky, ale za hodinu z hotelu vycházeli mladé baby a krásní junáci připravení na vrcholný kulturní zážitek. Jen to načasování odjezdu a Kamilkovo lenošení zapříčinilo, že do Národního divadla jsme přišli trooošku pozdě. Asi o 15 minut. To nám ale neubralo na náladě. Hra byla zajímavá a vycházela z klasiky Sen noci svatojánské. Po představení následoval dlouhý aplaus a focení v útrobách divadla. A nakonec návrat do cely na Pankrác. Po opětovném přejezdu k hotelu jsme velmi těžko hledali hospůdku, kde bychom uhasili žízeň. To se nakonec podařilo v hospůdce čtvrté cenové skupiny Restaurace U Kouřilů. Nakonec se z této čtverky vyklubala příjemná klasická nápojna.
V neděli jsme měli v plánu navštívit Vyšehrad, ale disciplína družstva byla na bodu mrazu. A tak jsme si udělali jen krátkou procházku k Prašné bráně. Tuto trasu jsme nakonec trošičku protáhli. K vlaku jsme nakonec dorazili tak akorát. Cesta domů byla pohodová.
A co nám výlet přinesl? Většinou samé positiva. Pěkný vejlet s příjemnými lidmi, parádní počasí a pěkný zážitek z Národního divadla. Jen Martin má dvě takové drobné negativní vzpomínky. Poprvé zastavil /přetížil/ výtah v Národním muzeu a zadruhé, když mu v metru pražský teenager nabídl místo k sezení. K němu se ještě přidala Jolana, která málem byla eskortovaná pražskou urnou do Bartolomějské stanice VB, když se pokoušela tajně a bez placení dostat do nádražního WC. Jinak převládají jen samé positiva. Děkujeme za parádní víkend.
Galerie výletu do Prahy je tady a tady.