Ne moc optimistický název přesně vystihuje, jaké počasí letos na jaře panuje. Již dlouho jsme natěšeni na slunečné a teplé počasí, tak abychom mohli vyrazit a cyklo výlet. No zatím to moc nevychází.
Přesto jsme „již“ dvakrát zvládli usednout na kolo.
Nejprve to bylo s Honzou 7. dubna. To byl překrásný a teplý den. Bohužel byl čtvrtek, a tak nejprve se museli splnit pracovní povinnosti. Ale odpoledne jsme dorazil dříve než obvykle domů s jasným úmyslem. Vyrazím na kolo. Lehká otázka na Honzu, zda se nepřidá a překvapivá odpověď „jó“ rozhodla, že při první letošní vyjížďce nebudu sám. To bylo supr. Trasa nebyla určena. Kam nás kolo zavane. No jeden cíl tady byl. Polanka – Petrušci a jejich nový mazlík. Říkáme mu čurda. Trasa nám moc rychle neubíhala. Na vině tomu byla fyzička, a hlavně šílený protivítr. Ten nás „bičoval“ po celou dobu cesty. V Polance nastal zádrhel. Nikdo nebyl doma. Jen štěňátko retrívra na nás koukalo přes sklo ze svého pelíšku. Jako v ZOO Ostrava. Smutně jsme nu zamávali a vydali se dále. Sjeli jsme k Odře a přes Pískové doly a Mariánské hory jsme dojeli k Hošťálkovicím. Tady jsme se se k Odře vrátili a přes Turkovský les jsme se dostali k Zuzaně. Tady jsme si dali zasloužené první cyklo pivko a spokojeně dojeli domů. Když jsme kola parkovali do kolárny, tak tachometr ukazoval necelých 30 km. Naprostá spokojenost.
Druhá vyjížďka byla stejně neplánovaná jako ta první. Jen část účastníků se obměnila. Místo Honza se mnou vyjela Jana. To bylo ve středu 13. dubna, den před odjezdem na Velikonoční víkend. Tady jsme s Janou měli trasu jasnou. Rozhodli jsme se navštívit babičku Marušku a dědu Mirka. Takže trasa byla předem daná. Poruba – Drůbeží a z5. A tak se taky stalo. Kolem Odry na kafíčko a pak zpátky domů. Nakonec jsme s Janou najeli pěkných 28 kilometrů.
Třetí vyjížďka byla pojmenována..
Pár fotek z kola najdete tady.
Pár fotek z řiťotlače najdete tady.