Na první zářiový víkend bylo naplánováno rozloučení s létem na Makovské chaloupce. A také malá oslava mých pětapadesátých narozenin. Ale to nejdůležitější bylo, že jsme se zajeli do Kysúckých Beskyd „vyblbnout“ s kamarády. A to se do puntíku podařilo.
Před odjezdem se nám sice někteří kamarádi omluvili, ale zdravé jádro vyrazilo v pátek 2.9. směr Makov. Nejdříve tam dorazil Martin s Petrou, kteří vyráželi směr Terchová – Makov hned ráno. V překvapení všech nedojeli oktávkou ale lanďákem. Jako druzí dorazili Kamil, Silva a Jola. Jola tentokrát nepřijela s Jirkou. Tento taneční mistr měl již domluvený kšeft v třeboňské rotundě. Tato restaurace je pověstná večerními tanečky lázeňských hostů. Jako poslední se na chalupě ukázali hostitelé Radim a Jana. Sice pozdě, ale s autem plným dobrůtek.
Pátek jsme stihli posezení u táboráku s opékáním buřtů a békáním při kytarovém koncertu Silvy Nedvědové. Také musím vzpomenout a poděkovat za přání k narozeninám. Dostal jsem krásné dárky, které mě velice potěšili. Párky byly výtečné. Jen ta časová příprava (nařezávaní) buřtů se některým hladovcům zdála velmi složitá a dlouhá. Tuto dobu jsme si zkrátili dobrým pitím. Buřty byly fantastické a když jsme měli spokojená bříška, tak Silva vzala do rukou kytaru a sázela jeden táborový hit za druhým. Její absolutní sluch musel vyslechnout spoustu falešných tónů. Když nám začaly mrznout naše těla, tak jsme se přesunuli do chaloupky. Tady se rozpoutala neúprosná bitva zvaná UNO. Vítězství se každou chvíli překulovalo mezi všechny hráče, ale pod poloviny nás převálcovala Jola. O pomyslné nejvyšší skóre bojoval Radim se Silvou, a nakonec se ukázalo, že Radim je i ve svém věku gentleman a poslední místo vzal na sebe. Nebo to bylo tím rumem?? Spát jsme odcházeli kolem půl jedné následujícího dne.
Druhý den jsme se probudili do krásného sluníčkového dne. Radim vstával nejdříve. On to tak ve svém věku prostě má. Samozřejmě se těšil, že vyrazí na hřibový průzkum do lesa. Procházka byla příjemná, ale hřiby na Makově si zatím hrají na schovávanou. Po návratu se pomalu probouzela zbylá část osazenstva chalupy. Následovala snídaně a kávička a hurá na vycházku. Místem procházky byla zvolena oblast Kasáren na Československém pomezí. Od chalupy na Kasárna jsme se vezli Lanďákem. Byla to pohodová cesta s pohodovým řidičem. Auto jsme odstavili na rozcestí zvaném Butorky a vydali se po trase Sedlo pod Veĺkým Javorníkom – Vešľký Javorní (1022 m) do sedla Gežov. Odtud po žluté zpátky na Kasárna. No okruh to nebyl velký (celých šest kilometrů), ale my také vycházeli v době, kdy některým již kručelo v břiše. Rozhodně jsme nevycházeli ráno, jak je u turistických túr zvykem. Naštěstí nás od hladu a žízně zachránila hospůdka Horský hotel Fran. Pivko a sloveská kyselica přišla vhod.
Z procházky jsme se vrátili těsně před třetí hodinou odpolední. Nejvyšší čas si něco zahrát. Martin s Peťou dovezli dis golf a tak jsme se pustili do hry. Hra byla báječná a napínavá. Z počátku jsme si mysleli, že to bude nekonečná hra, ve které se do koše nikdo netrefí. Opak byl ale pravdou. Odpaliště jsme postupně oddalovali a dělali si trasu těžší. Třeba přelet nad chalupou byl moc pěkný. A kdo tedy vyhrál? I přes svůj handicap (musel házel levou) to s přehledem vyhrál Radim. Dis golf nás zcela vyhladověl, a tak grill man Martin se ujal své záliby. Jajčino naložení masa a Martinův um s grilem nám podráždilo chuťové buňky. Bříška byla spokojená, jak mají být. Následoval odpočinek s kávičkou a koláčkem. Pak jsme se vrhli na turnaj v šipkách. Boj to byl, při kterém jsme zapomínali pít i dýchat. Hráli jsme tak dlouho, až se začalo stmívat. To ale nebyl žádný problém. Vytáhli jsme reflektory, takže jsme mohli hrát až do rána. Ale nebylo tomu tak. Ještě nás totiž čekala druhá večeře a odveta v UNU. Kdo vyhrál šipky nebylo z průběhu jasné neboť vítězové se měnili v každém kole. Jen víme, že určitě nevyhrál levoruký Radim v těsném závěsu byla Jola. Večer jsme zakončili UNEM a spánkem kolem druhé hodiny ranní.
V neděli po dvoudenním paření to byla pohodička. Vstávalo se kolem deváté (Jola trochu později). Venku nás tentokrát nečekalo žádné sluníčko. Jak by řekl klasik: „ščije a ščije“. Následovala snídaně a hra zvaná Qwixx, oběd, balení a odjezd. Vůbec nám nevadilo, že se nedělní den, co se počasí týče nevydařil. Nám bylo v chaloupce krásně teploučko. Kolem 14 hodiny jsme na nic nečekali a vyrazili směrem domů. Děkujeme zúčastněným za krásný víkend.
Veškeré fotky naleznete zde.