Po teplotní adaptaci po návratu ze Srí Lanky jsme se rozhodli, že vezmeme babiččiného psíka Čarlíka a vyrazíme na nějakou zimní procházku do Beskyd. A tak se taky stalo.
V neděli ráno jsme vyrazili autem na Visalaje, které jsme si určili jako výchozí místo naší procházky. I přesto, že sluníčko si hrálo na schovávanou byly pro výlet příznivé podmínky. V Beskydech leží ještě 50 cm tvrdého sněhu na který nasněžilo cca 10 cm nového. Takže nehrozilo, že se budeme brodit po kolena ve sněhu. Teplota ukazovala -4 st. A úplné bezvětří. A tak to zůstalo po celý náš pobyt v Beskydech.
Od parkoviště jsme se vydali po zelené značce směr Smrkovina 870 m.n.m. a pokračovali jsme až na Švarnou Hanku. Tady jsme si dali čajík s rumíkem a neodolali jsme kynutým knedlíkům. Byli fakt moc dobré. Se spokojeným bříškem jsme pak pokračovali po modré až do údolí Černé Ostravice, kde jsme léta jezdili na letní tábory. Místo se skoro vůbec nezměnilo. Tady jsme překročili řeku a tím pádem jsme přešli ze Slezska na Moravu a po červené značce se vydali směr Bílý Kříž – Súlov 943 m.n.m.. Cestou jsme si užívali zcela opuštěné Beskydy a nebohý psík Čarlík ne mohl uběhal za aportkama, které jsme vytrvale házeli abychom jej řádně unavili. Vrchol Bílého Kříže byla poslední naplánována meta, kterou jsme měli v plánu zdolat. Pak již jen sestup na parkoviště a odjezd domů. Měli jsme před sebou ještě hoďku a půl na kurtu s badmintonem.
Co napsat na závěr. Výlet se vydařil. Jako vždy. Slušné počasí, zcela prázdné Beskydy a zdolaných 16 km nám přineslo plné uspokojení z výletu.
