Již na Srí Lance jsme plánovali, že bychom se ještě tuto zimu postavili na lyže v nějakém alpském středisku. A tak se taky stalo. Všechno zorganizoval Jirka Škrabal starší. Myšleno v dobrém. Jirka navrhnul termín, objednal ubytování a zdárně dovezl do místa určení celou svou valašsko-pražskou rodinu. Termín navrhnul parádně, od čtvrtku 18. března do pondělí 21. března léta páně 2022.
A kdo se této lyžovačky zúčastnil? Skoro celá Škrabalovic rodina. Když se vylodili před apartmánem, tak to bylo jako Hujeři na třídních schůzkách v známém českém filmu „Marečku podejte mi péro“. Jen Jiříci přijeli hned tři. Poměrně čerstvý dědáček, novopečený táta z paseky a Jirka vod Prahy. Ti samozřejmě sebou vzali své drahé polovičky: babču Jitku, Markétu a Pavču. A z paseky nám dovezli dvě mil děti Aničku a Klárku. Celou výpravu uzavírali Slivoni ve skromném složení Radim, a Jana.
V pátek jsme vstali celkem brzo. Babča Jitka totiž zapomněla vypnout pracovní budík, který má nastavený na pátou hodinu ranní. Pohled z okna nám prozradil, že venku je mrazivo a zataženo. Nakonec, se nás sluníčko snažilo hřát po celou sobotu. První den lyžování jsme chtěli sjíždět horu Aineck a jeho 6 km sjezdovku nazvanou A1. Je to krásná, dlouhá a široká sjezdovka. Celé dopoledne jsme prakticky nikde jinde nelyžovali. Po povinné hospůdkové přestávce jsme lyžovali jen ve vyšších partiích hory. Dole bylo moc teplo, a proto také mokrý a boulovatý sníh. Příjemně uondaní jsme přivítali čtvrtou hodinu odpolední. To znamenalo, že se pomalu zastavovaly vleky a nastal čas odjezdu do ubytování. Měli jsme toho dost. Večer nás čekala večeře, pivko a také nějaká ta štamprlička. Celkem spořádaně jsme šli na kutě.
Na sobotní ráno, co se týká budíčku již bylo tradiční. Samobuzení kolem sedmé hodiny pro nás staříky je samozřejmostí. Pak to již odsýpalo. Snídaně, příprava a odjezd na svah. Každodenní lyžařská rutina. Tentokrát jsme se rozhodli vyrazit na dvoj kopec Großeck – Speiereck. Předpověď byla sice optimistická, no skutečnost byla zcela jiná. Po celý den bylo pod nulou a kolem hor se převalovaly mraky a mlhy. Kvalita sněhu byla parádní, ale lyžovačka byla jako den a noc. Jednou byly svahy zalité sluncem a podruhé jsme si neviděli na špičky lyží. To nás ale neodradilo od lyžařského maratónu přerušeného jen jedinou zastávkou na jídlo. Tady nás navštívila také nejmladší z rodu Škrabalů Klárka, která vystoupala až do výšky kolem dvou tisíc metrů. Lanovkou. Odpoledne se mírně projasnilo a lyžovačka nabrala parádní nádech. Ke konci druhého dne jsme se také my zdokonalili v technice lyžování. Večer to byla pivní, slivovicová a bůčková jízda. Spát jsme šli až po půlnoci.
To, že jsme šli spát dost pozdě nemělo na nedělní ranní vstávání žádný vliv. V 7 budíček, snídaně, balení a odjezd na oblíbený Katschberg. Hlavně na jeho A1. Dopoledne to bylo parádní polyžováníčko. Nebyl čas na kafíčko ani pivíčko. Těchto pochutin jsme si dopřáli po popoledni. To již spodní části lanovky připomínaly rozbouřené moře s vysokými vlnami. Odpoledne jsme již jezdili jen v horních partiiích hory. Tam sníh netál a sjezdovky byly super.
Pondělí jsme se měli vracet domů. Tak se také stalo, ale trochu jsme si odjezd zpříjemnili dopoledním lyžováním ve středisku Fanningberg. Je to asi nejmenší oblast, kterou jsme za prodloužený víkend navštívili, ale sjezdovky jsou tady parádní. Pro nás to byl carvingový ráj. Krásné červené a modré sjezdovky nám opravdu seděly. Vše ale začalo dobrodružnou cestou na parkoviště u střediska. Navigaci cesty se ujal pražský Jirka a zvolil trasu trošičku outdoorově. Vyjeli jsme na širokou krajskou cestu, ale každou odbočkou se cesta smrskávala, až jsme dojeli do zákazu vjezdu – soukromý pozemek. Trochu jsme váhali, zda pokračovat. Cesta v mapě byla značena jako turistická a zasněžená. Naštěstí přijel domorodec v jeepu cherokee a tak jsme se šli pozeptat, zda můžeme pokračovat. Vypadal v pohodě. Nejdříve se na nás nevěřícně díval, pak zhodnotil výšku Škrabalové mazdy 6 a pak mávl rukou. Jeďte. To byste měli zvládnout. Jak řekl, tak se také stalo – šťastně jsme se dostali k parkovišti. Zbytek dne pak již probíhal podle našich představ. Sluníčko s modrou oblohou a krásné sjezdovky. Kolem půl jedné popoledni jsme se pokusili poobědvat v jediné místní restauraci, ale neuspěli jsme. Tak začalo balení lyží a šťastný odjezd domů.
Galerie z Katschbergu tady.