Z uplynulého víkendu se vyklubal pohodové tři dni mezi kamarády. Tuto již tradiční akci Vašátci přesunuli ze srpnového termínu na červencový. Skoro nikomu to nevadilo a jelikož se nám blíží dovolená tak jsme to pojali jako cyklo trénink do Korutan. Pozvání byli Slivoni, Petrušci, Osladilovi a Brodovi. Tentokráte jsme se obešli bez dětí (nikoli bez bab). Na to, že všichni zúčastnění se hlásí za cyklistickou gramotnost, tak nás na tradiční cyklotrasu Ostrava – Smilovice – Ostrava vyráží méně a méně. Jedině Jolana /tradiční doprovodný vůz/ měla schválenou omluvenku již jen Silvie. Ta měla umělecké vystoupení z období tatíčka Masaryka. Ostatní hledali výmluvy, proč přijet autem a netrápit své tělo na kole.
A tak v domluvený čas a na domluveném místě dorazili čtyři odvážlivci. Tramvajoví pohoďáci Jirka s Kamilem, sólo jezdkyně Jajča a jediný normální předdůchodový jinoch Já (Radim). Trasu jsme si zvolili trochu odlišnou od zaběhlého standartu. Až do Frýdku jsme jeli kolem vody. Při výjezdu jsme odbočili na most přes řeku a vydali se za dobrodružstvím neprobádané trasy. Ta byla pohodová a v zásadě nás čekal jen jeden výstup na Skalickou Strážnici. Nějakých 468 m.n.m.. Pak jsme sjížděli až do Vyšší Lhoty odtud již klasikou přes dva hopy do malebné chaloupky, kde nás již čekala Jolana a Michal. Večer nás čekala dobrá večeře, dobré pití, a hlavně UNO do ranních hodin. Hodně jsme se u toho nasmáli.
Ráno má být moudřejším večera. To se bohužel nepotvrdilo. Ráno nás sice čekala vydatná snídaně, ale někde v hlavě pořád přetrvávala večerní rumíčkova únava. Přesto jsme se vydali na plánovanou cestu Smilovice – Řeka – Ropička – Godula – Komorní Lhotka – Hnojník – Vělopolí – Ropice – Smilovice. Celková vzdálenost byla necelých 38 km s převýšením 610 metrů. Nutno podotknout, že počasí nám docela nepřálo. Nepršelo, ale teplota 34 st. na nástup do sedla Pod Ropičkou byla výživná. Při každém zastavení se mám v těle vařila bílkovina. Celou trasu jsme zvládli za 2 hod. 24 minut. Při dojezdu do Smilovic jsme měli před očima něco lahodného. Jajča Birell, Jirka polotučnou desítku, Radim plnotučnou dvanáctku a Kamil půl litr s kakajíčkem.
Asi hodinu po nás dorazili na místo určení (autem) Sláďovci a následně také Broďáci se Silvou. Ta se ukázala v pravém světle. Elegantní kankánová tanečnice z hotelu Modrá Hvězda. Jen Oldřich Nový ji chyběl po boku. A pak to začalo.
Nelítostné nejen rodinné boje v badmintonu, soft tenise, a nakonec také v mollkách a šipkách jsme sváděli opět do brzkých ranních hodin.
Kdo si myslel, že neděle bude ve znamení odpočinku, tak to se šeredně mýlil. Pravda většina účastníků spala až do 9 hodin, ale po snídani to vše vypuklo nanovo. Nedělní soft tenis byl ve znamení rodinného turnaje. Neptejte se kdo vyhrál. Důležité bylo to, že nehrozil žádný manželský rozkol. Takže vyhráli všichni. Po obídku byla malá relaxace a pak odjezd z5 domů. Někteří kolmo a někteří autem. To bych se ale opakoval…
Děkujeme Jirkovi a Jolaně za krásný víkem v nádherném předhůří Beskyd s příjemnými lidmi. Tak snad zase příští rok ve Smilovicích. Již nyní se těšíme.
Fotografie z akce jsou tady.