Dovolenou v roce 2022 jsme naplánovali opět do Rakouska. Tentokráte dostala zelenou oblast jižního Rakouska – Korutany (Karten). Cíl dovolené byl jako vždy jasný. Odpočinout si, protáhnout si tělo na kole či horách a poznat zajímavá místa tohoto cípu Rakouska.
Naplánováno toho bylo spoustu a abychom navštívili všechna zajímavá místa v oblasti, tak bychom museli dovolenou protáhnout nejméně o týden. To nebylo možné, a tak tady bude popsáno co jsme na dovolené viděli a jak jsme si užívali.
Příprava byla dobrá, a tak zbývalo se domluvit do čase odjezdu. Návrhy, že vyjedeme kolem desáté hodiny dopolední se naštěstí podařilo změnit na pátou hodinu ranní. Přece jenom nechceme, aby příjezdový den byl pouze příjezdový. Měli jsme v plánu ještě nějakou krátkou vyjížďku. Všichni Slivoni byli 4:50 hod. nabalení a vyrazili směr sraz na pumpě, kde jsme dojeli s minutový zpožděním. Na místě srazu nás již čekali Sláďovci a Vašátci. Chyběl jen Kamil. Všem se v tu chvíli vybalila situace z jiné cesty, kdy Kamil netrefil tu správnou pumpu. Toto podezření rychle pominulo. Petruškovic rodina dorazila na správný sraz a v časovém limitu. Pak nás čekala pohodová cca 600 km cesta směr ubytovací zařízení (hotel) v Korutanech. Z plynulé jízdy nás vyrušily pouze čurpauzy. Kolem 12-té hodiny jsme byli na místě. Žízniví a dychtiví prozkoumat okolí našeho hotelu.
Chvíli jsme si počkali až nám předají pokoje, ale pak situace měla rychlý spád. Ubytování, převlečení se do cyklistického, sundání kol z auta a výjezd na první korutanské kilometry. V plánu bylo blízké okolí hotelu s plánovanou trasou něco málo přes 20 kilometrů.
Cesta nám ubíhala stejně pohodově jako cesta autem. Moc kopců nás nečekalo, vždyť jsme v „nížině“ kolem řeky Drávy. No ale ani po rovině to úplně nebylo. Co se týče povrchu, tak jsme vyzkoušeli jízdu po všech terénech. Lesní cesta, polňačka, cyklo stezka, cesta. Hned z počátku jsme narazili na pěkný trialík a někteří z nás ho také vyzkoušeli. Trasa by se dala nazvat trasou kolem tří jezer a jednoho mokřadu. Postupně jsme se mohli kochat vodní plochou jezer Kleinsee, Klopeinersee, a posledním Turnersee. Cesta se musela všem líbit.
Po příjezdu k hotelu jsme byli příjemně překvapeni, že hotel má kolárku a pro tramvajky tam měli také dobíjecí zásuvky. Rychlé občerstvení láhvovým pivkem a hurá na další aktivity. Rozbalili jsme softbalový a badmintonový kurt, vytáhli Mölkky. Boje na kurtu byly nelítostné. Kdo mohl tak se zchladil v horkém hotelovém bazénu. Mě připadalo, že voda atakoval hranici vody a ledu. V tomto činorodém ruchu jsme vydrželi až do večeře. Večeře byla formou bufetu včetně pití /voda, džus, pivo, víno). Byla moc dobrá.
Po večeři jsme narazili na první problém. Kde se sejít a zahrát si společenské hry či pokecat. Hotel nedisponoval společenskou místností ba ani místem, kde by se nás 12 malých ostraváčků vlezlo. Chtěli jsme to řešit tím, že jsme se tulili na verandě u Vašátků. Bohužel nás správcová vyhnala, že na verandu je možno jít jen ve dvou lidech. Naštvaně jsme se odploužili do svých pokojů a šli spát. Tím skončil první dovolenkový den.
Kompletní fotogalerie: zde
Na kole k vodopádu Wildensteiner (48 km)
První den začal pro Radima a Jajču brzkým probuzením. Včera jsme totiž zjistili, že platit v Korutanech eurem ne nadlidský výkon. V našem hotelu se na nás dívali přes prsty a odkázali nás na bankomat. Takže ranní rozcvička spočívala v tom, že jsme vyrazili do bankomatu směnit many. No nebyl to lehký úkol. Mapy ukazovali první bankomat cca 700 metrů od hotelu v areálu kempu. Tak hurá za chvíli jsme zpátky a dáme si snídani. Chyba lávky. Bankomat mimo provoz. Kurde kde jsme? V rozvojové zemi, či čo? To se nám honilo hlavou. Koukneme do mapy a uklidníme se. V další vesnici je také bankomat. A tak vyrazíme do další vesnice. Chvíli hledáme, kde může být až jsme došli do místa, kde na zemi ležely zbytky poutače a potvrzení, že tady někdy byla banka. Místo toho byla v budově posilovna. A bankomat také nikde. Zdali jsme se myšlenky, že si vyměníme peníze a budeme moc v poklidu užívat dovolené. Vrátili jsme se do hotelu přesně když otevírali jídelnu. První snídaně nás nadchla. Párečky, vajíčka, salámek, houstičky a chlebíček. Trochu chyběla zelenina. K pití byl čaj, džus, Kamilkovo kakajíčko a nepitelná káva.
Po snídani jsme si dali instantní kafé na balkóně u Vašátku a pak hurá na kolo.
Všichni byli natěšení na první korutanskou vyjížďku. V plánu jsme měli větší okruh, který byl okořeněný návštěvou vodopádu Wildensteiner. No díky tomu, že jsme si potřebovali vybrat eura, tak jsme trasu trošičku upravili. Začátek cesty byl shodný s první vyjížďkou – lesem, singltrekem do městečka Sankt Kanzian am Klopeiner See. Nenechte se zmást. Dlouhý název města nekoresponduje s velikostí města. Po příjezdu do města započalo hledání bankomatu. Bohužel ani tady jsme napoprvé neuspěli. Jirka, Radim a David se museli vychýlit z trasy a sjet prudkým kopcem na druhou stranu města, kde by měl být bankomat. Konečně se to podařilo. Bankomat fungoval a Jirka s Radimem se mohli s napěchovanou šrajtoflí vydat zpět na trasu. Měli štěstí, že peloton byl na opozdilce hodný. Čekali na obrazové vyhlídce a fotili panoramata. Jakmile byl peloton kompletní, započala hlavní část trasy bez zastávky. Že trasu vedeme na okolo vypovídá fakt, že hlavní cíl cesty – vodopády byly od startu na jihozápad a my stále mířili na jihovýchod. Cesta byla pohodová a teta Silva si chrochtala štěstím, že cesta vede cyklotrasami. Jen občas nás navigace zavedla do lesíka na trochu složitější (zajímavější) terén.
Při popisování jednotlivých dní se budu často opakovat, ale ono je to pravda. Na naplánovaných trasách téměř nebyly občerstvovací stanice /hospůdky/. Při této etapě nás z žíznivé nepohody vymanila kavárna u obchodního domu. Pivko bylo sice z láhve, ale káva výborná. Navíc nás obsluhovala Slovenka, a tak úplně pominula jazyková bariéra. Po napojení žíznivých dromedárů jsme se vydali na závěrečnou část k vodopádu.
Jelikož první část trasy byla vedena zvlněnou krajinou, která nás nutila pořád stoupat, tak trasa od coffe breaku byla pohodová – mírně z kopce. Stoupat jsme začali až k samotnému vodopádu. Kola jsme nechali u centrálního vstupu spolu se Sláďou. Ten se dobrovolně ujal role hlídače kol. Ostatní se vydali na 900metrový „výšlap“ k místní přírodní krásce. No výšlap je trochu nadnesené slovo, ale v SPDéčkách to nebylo úplně komfortní. Vše jsme zvládli a mohli se kochat pohledem na vodopád Wildenstein se spádem 54 metrů, který je jedním z nejvyšších volně padajících vodopádů v Evropě. Cesta dolů byla na pohodu. Probudili jsme hlídacího Azora a šli doplnit síly do místní restaurace (jedna z mála otevřených v Korutanech). Všichni jsme si objednali rakouskou klasiku. Gulaschsuppe. Jen Zuzka si objednala po dohodě s etapovým překladatelem frankfurtskou polévku. Gulaschsuppe byla velmi dobrá a moc jsme si pochutnali. Také frankfurtská polévka prý byla výborná. Je ta konzistence (žádná voda, nepokrájené párky v housce a kečup) byla neotřelá. Po tomto gurmánslkém zážitku nám zbývala poslední část etapy. Návrat. Od vodopádu jsme si to namířili dolů k řece Drávě, kde jsme se napojili na známou drávskou cyklostezku.
Tato část cesty byla krásná a rychlá. Byla totiž po rovině. Stoupání nás čekalo až v samotném závěru etapy. Nejhorší stoupání nás čekalo při posledním stoupáním k hotelu. Nepříjemně prudký a táhlý kopeček jsme nakonec všichni zvládli. V Hotelu nás čekaly jen příjemné věci. Koupačka v bazénu, ping-pong, soft tenis, občerstvení a večeře a večerní zábava. Vše mělo správný spád. Bazénové lenošení, přešlo ke sportu. Mezitím jsme zvládli pivíčko ba i nějaká štamprlička byla. Takto jsme si užívali až do večeře. O večeřích se budeme psát jen to nejlepší. Ty opravdu neměli chybu. Byly pestré, chuťově výtečné a v dostatečném množství i pro naši věčně hladovou omladinu.
Velkou kaňkou nad vydařeným dnem byl večer. Chtěli jsme se sejít, popovídat si a také něco zahrát. Vše začalo tím, že se zešeřilo a obsluha nán neuměla zapnou osvětlení v pingpongové hale. Tak jsme se posadili k bazénu, kde jsme byli vyhnáni. |Bazén byl otevřený jen do 18 hodiny. Otráveni jsme se přemístili v Vašátkům, kteří měli největší balkón. To trvalo jen chvíli. Přišla paní děžurná a vykázala nás, že balkón je jen pro dvě osoby a mohl by spadnout. Otráveně jsme sešlost rozpustili a šli spát.
Kompletní fotogalerie: zde
Turistika – Petzen
Úterní den jsme si naplánovali jako turistický. Naplánovali jsme si túru okolo masívu Karavanky. Petzen je jeho nejvyšší východní hora a měří 2126 metrů. Tu jsme ale kousek minuly. Tuto horu jsme neměli v itineráři. V plánu bylo lanovkou vystoupat na norní stanici kabinky. Tady začíná naše cesta. Náš plánovaný okruh. Ten měl na itineráři čtyři body. Vrcholy Knieps (2109 m) – Križnik (2109 m) – Feistritzerspitze (2113 m) a čtvrtým byla ferrata.
Ráno probíhalo dle našich představ. Do oken nám svítilo sluníčko, výhled z okna nám ukazoval panoramata celých Karavanek a Julských Alp. Snídaně dobrá a nálada ještě lepší. Zbývalo jen se nabalit a autem vyrazit směr dolní stanice lanovky. Ještě musíme podotknout fakt, že jsme vyrazili v plném počtu.
