Páteční den byl pro nás lyžařsky posledním dnem v Aprice. A rozhodně stál za to. Po čtvrtečním nečasu, kdy přes noc nasněžilo dole 10 cm a na vrcholech 20 cm nového sněhu jsme se probudili do zimní pohádky. Sluníčko hřálo již od rána, nový sníh byl urolbován a tak hurá do lyží. To, že díky novému sněhu to bude spíše dřina se ukázalo záhy. Čerstvý sníh kupkovatěl čím dál více, a tak v poledne jsme byli jako Nikole Sudová na olympiádě. Nic jsme si z toho nedělali. Když nás bolely nohy, tak hurá do lehátka, do ruky dobré pití a pohoda. Výtečná idylka. Ta nám vydržela až do odpoledne, kdy jsme lyže zakončili tradičním bombardinem na svahu. Nyní nás čeká balení a připrava na zítřejší odjezd domů.
Sobotní odjezd byl bezproblémový. Ráno jsme vstali, sbalili si fidlátka a hurá na cesty. Trochu zaváhání mělo jako již tradičně Kamilův bourák. Hned za hranicí se Švýcarskem se rozhodlo, že si trochu přitopí a nepustí chlazení do motoru. Problém se vyřešil sám: ac pumpa začala pracovat sama tak jak má. Tak hurá na nejvyšší bom cesty, sedlo Bernina, které překonává výšku 2.330 m. n. m. Zbytek cesty byl pohodový. Zatímco my jsme se sotva blížili k Mikulovu, tak jihočeská odnož hlásila kávičku v teple domova.
Co říci závěrem: Bolo nám s Váma všemi dobre, a tak snad příští rok na lyžích.
