Tak jsme se konečněrozhoupali a chaloupce v Makově Kopanicích dopřáli potřebnou renovaci střechy. Teda jejídlouhodobě problémové zadní části domu. Hlavním tahounem byl Kamil Petruška, který po týdenní celozávodní dovolené neměl doma do čeho píchnout, a tak vzal za vděk naši opravu střechy. Vše vyměřil, spočítal a nakoupil. Pro nás majitele zbylo jen zajistit odvoz, nějaké to jídlo a pití. Obě skupiny splnili své úkoly na stoprocent. Materiálu bylo akorát a hlady jsme také nestrádali.
Na chaloupku jsme vyrazili ve velkém počtu. Domácí družstvo reprezentovali Radim, Jana, Jan a za absentujícího Davida naskočila Katka. Hosté se do Makova sjeli ve složení Kamil, Silva, Ondřej (Petruškovi) a Martin Bechťa Twardzik. Odjezd byl naplánován na pátek v 18 hod. Malé zpoždění nám připravila Jajča, neboť ztratila seznam věcí, které chce vzít s sebou a Kamil, který na dohodnutý sraz u Hornbachu na výpadovce do Frýdkuvůbec nedorazil. Ten nás tak jako tradičně čekal v Hornbachu v Porubě.
Cesta naštěstí dopadla bezproblémově. Večer na chaloupce jsme se psychicky připravovali na sobotní demontáž a montáž části střechy. Hráli jsme karty a další hry, pili dobré pití až do brzké ranní sobotní hodiny.
I přesto, jsme sobotní brzké ráno nastoupili do práce. Demontáže šly skvěle. Ze střechy byly slyšet pokyny jako: táhni, urvi to, šup s tím dolů nebo také „neser se s tím“. Nebo také jiné. Než jsme se nadáli tak dílna, koupena a část domů se ukázala v Adamově rouše. A pak to začalo. Neskutečně sehraný pár Kamil na Bechťa začali řídit opětovné oblékání chalupy do nového šatu. K ruce měli šikovné pomocníky Honzu s Ondrou. Silva a Katka se zase vrhly do natírání obvodových stěn luxolem. Práce jim šla náramně od ruky. Samozřejmě se vše dělo pod stálým dohledem investora (Radim). Jana se soustředila na přípravu jídla pro pracující inteligenci. Všichni se při krátkých pauzách na malé občerstvení olizovali.
Sobotní počasí nám přálo nepřálo. Dopoledne svítilo sluníčko a bylo krásně teploučko. Pak ale přišly mraky a třikrát jsme museli ze střechy utéct před deštěm a bouřkou. To nás ale neodradilo od práce do pozdních večerních hodin.
Po krátké sms konferenci se na nás přijel podívat také Patrik Chruňo Malina. Ten vyvezl své pražské děti do temných beskydských hvozdů a následně dorazil za námi. Příjemné setkání starých přátel, kteří v mládí spolu trávili převážnou část volného času. Netroufám si odhadnout, po jaké době jsme se takto sešli. Ten večer na nás padla velká nostalgie. Moc příjemné setkání. Díky osude.
V neděli ráno sotva kohout zakokrhal a Chruňo odjel směr Praha (Říčany) jsme oblečení a s vercajkem v ruce stáli na startovní čáře. Úkol zněl jasně. Pokusit se plánovanou práci dokončit v čas. Práce nám šla od ruky a v osm hodin večer jsme mohli slavnostně zavolat „hotovo“!!! Pánové z pořadu „Jak se staví sen“ by se měli co učit.
Velké dík za pomoc patří všemúčastníků, a především neúnavným tahounům Kamilovi s Bechťou. Provedli jste (jsme) skvělou práci. Díky.
Celá fotogalerie z víkendu je tutaj.