Ano, ano přátelé. Podzim je tady. Léto je za námi, sluníčko svítí méně intenzivněji a do Ostravy přivítala první inverze. Jó a vlaštovky jsou tady. Bohužel jen ty ruské (vrány). Podzim je čas kdy se má každý hospodář připravit na zimu. Letos jsem bohužel znovu bez švestek, a tak valašský penicilín, jak se slivovici říká, budeme muset ordinovat ze svých starých zásob.
Ale kysané zelíčko bude mít babička s dědou exkluzivní. Letos jsme se o zelí postarali my. Naše rodina. Já Radim zajel do Vřesiny k místnímu sedlákovi nakoupit čerstvě řezané zelí a David vynaložil fyzickou sílu k tomu dostat oněch 10 kg zelí do pětilitrového soudku. To vše se dělo pod přísným dohledem dědy Mirka. Ten se ujal předpřípravy. Vymyl kamennou nádobu a spolu s babičkou nakrájeli cibuli. Práce nám šla krásně od ruky a před obědem jsme hlásili hotovo. Za odměnu nás u babičky čekal skvělý oběd a kafíčko. Již nyní netrpělivě čekáme, až se zelí v soudku uleží a my z něj okusíme vepřo knedlo domácí zelo. Mňam.
