Tato zdravotní procházka byla naplánována až na neděli. Tradiční účastníci byli zaneprázdněni, a tak jsme v nedělním popoledni vyrazili ve čtyřech. Teda vlastně v pěti. Radim s Janou a Martin s Petrou. Samozřejmě nemohl chybět čtyřnohý kamarád Charlie. O slunéčku jsme si mohli nechat jen zdát. Bylo parádní Ladovské zimní. Teplota náš šimrala v nose čtyřmi stupni pod nulo a, na čepice se snášel bílý sníh. Start naší procházky jsme si naplánovali z místa Zbyslavice. Z parkoviště jsme sestoupili dolu do údolí k místním rybníkům. Odtud jsme se napojili na modrou turistickou značku směrem k místu, kde kdysi stál Bítovský mlýn. Místo něj zde již léta stojí trampská osada. Odtud jsme pokračovali k rozcestníku Údolí Seziny. Než jsme k němu ale došli museli jsme překonat docela široký stejnojmenný potok. Pokud si myslíte, že cesta vedla přes mostek, tak to tedy ne. Jediná cesta přes vodu vedla po lanovém přechodu. Nás však tato překážka nezastavila. Psíka jsme natlačili do batohu a ručkováním jsme se přes potok dostali. Bylo to pěkné zpestření naší procházky.
Od rozcestníku jsme se odchýlili od cesty údolím a začali stoupat hore kopcom do vesničky Bítov. Celou jsme ji prošli a příjemnou cestou kolem pole a přes les jsme se vraceli zpět do Zbyslavic. Jelikož tato cesta není značená jako turistická, tak i na nějaké blouděníčko se dostali. Na chvíli jsme uhly z cesty a museli projít místní buší. A jak to dopadlo? Dobře. Martin vylezl na strom, uviděl světýlko místní hospůdky, my se vydali tímto směrem a zanedlouho jsme se u krbu hřáli teplým grogem. Že se Vám to zda v místní pandemické době sci-fi? Máte pravdu. Tak zaprvé. Martina bychom na vrchol stromu nedostali ani heverem. Zadruhé. V hospodě nebylo teplo a ani nevoněl grog. Byla zavřena vládním nařízením. A zatřetí. Byli jsme autem, takže žádný grog by stejně nehrozil.
Nic to ale nemění na faktu, že jsme šťastně dorazili jak k autu, tak také domů.