Nedělní procházku jsme pojali jako industriální tour. Nikam daleko jsme necestovali, ba dokonce jsme neopustili město Ostravu. Nedělní počasí bylo zcela odlišné oproti sobotnímu. Bylo to jako by jste se přesunuli z Londýna do prosluněné Itálie. Od rána se na celou Ostravu smálo sluníčko a obloha měla jen jedinou barvu. Náš cíl byl jasný z centra Ostravy vystoupat na haldu Emu. Z Emy pak kolem ZOO zamířit na Ostravský hrad a zpět do centra. Účastníci „zájezdu“: Jana, Petra, Radim, Jana.
Trochu jsme se obávali, že stejný záměr bude mít většina obyvatelů Ostravy. Naštěstí to tak nebylo a cestou hore jsme až před závěrečný hank byli sami. Na vrcholu nějaký ten člověk byl, ale nebylo to kritické. Co nového na haldě Emě? Vše při starém. Halda stále žije a spokojeně vydechuje nevoňavé čmoudíky. Uvnitř haldy to určitě hoří. Přesto, že bylo pod nulou a všude v okolí ležel sníh, tak samotný vrchol byl bez sněhu. Mysleli jsme si, že se pokocháme rozhledy do širokého a dalekého okolí, ale bohužel. Nad Ostravu ležel poměrně silný opar. Cesta dolů je v průvodci vedená přes silnici, kde byl i v neděli dost silný provoz. Proto jsme si cestu zkrátili přes slezský hřbitov. Tam bylo ticho a prázdno. Ostravský hrad byl jak překvapivě zavřený, a tak jsme bez zastávky pokračovali dále. Nakonec jsme si cestu mírně prodloužili procházkou po nově vybudované náplavce řeky Ostravice.
Cestou zpátky jsme se na chvíli zastavili u Petry v Pustkovci na kafíčko a domácí koblížek.
