25.5.2019 – Vítkov – Podhradí – Žimrovice – Raduň – Ostrava (62 km)
V sobotu jsme se opět vyjeli vláčkem českých drah do míst ve kterých jsme ještě kolmo nebyli. Ve složení Radim, Jana a David jsme kolem 9 hodiny nasedli na železného oře a vyrazili směr Vítkov. Naše trasa byla naplánována jasně. Vítkov – Podradí – Žimrovice – Raduň – Jakubčovice – domov. Cesta začla báječně. Výjezden kopce na okraj Vítkova a pak dlouhým sjezdem do Podhradí. Jana se modlila od poloviny sjezdu abychom jeli dobřte a nemuseli se vracet. Jeli jsme dobře. Naše doměnka, že z Podhradí se již jeden pohodovou cestou kolem řeky vzala za své po pár metrech, kdy jsme začali stoupat a řeku viděli zřídka kdy a když tak jako malý „čůrek“ mezi stromy. Vzásadě se dá říci, že až do Žimrovic je cesta nahoru dolů a před Žimrovicemi sjedete do vesnice. Velice nás zklamala naše Dobrá pohoda. Nedočkali jsme se jídla a tak pododa v týmu byla na budě nula. Naštěstí bufáč u hradu v Hradci n. Moravicí nám prázdné pupky nasytil.
Po jídle jsme odpočívali u dobrého pivka a nabírali sílu na návrat domů. Cesta do Raduně byla na pohodu, ale od Raduně do Jakubčovic nás zaskočilo mnohokilometrové stoupání. Cesta vedla lesem a kdo jel v tempu, tak se ani nezadýchal. Kdo nejel a nešlapal, tak v půjce cesty ztratil sílu protestovat a odmítal přestávky. Že Dájo. Zbytek cesty ubíhal velmi pěkně a tak jsme doma byli v dobrém čase. Konečný sumář nám ukazoval najetých „pouhých“ 62 km.
11.5.2019 – Cesta z města Krnov – Ostrava (76 km)
Začalo to celkem nenápadně. V pátek jsme zjistili, že kluci v sobotu nebudou doma (turnaj v Karviné) a mamka Jana s ohledem na nové kolo vyjádřila prosbu vyjet někam na kole. V pátek se nerozhodlo, kde pojedeme, ale jelikož jsem ranní ptáče, tak než se Jana probudila, byla trasa hotová. Vše kolem Ostravy máme proježděno, a tak byl plán následovný. Vypravíme kluky, sbalíme se, vyrazíme do Svinova na vlak směr Krnov a odtud pojedeme kolmo až domů. Jak bylo naplánováno, tak bylo vykonáno. V 10:00 hod. jsme nasedli na přímý spoj Svinov – Krnov. Bohužel výjimečně v Opavě měnili vůz a tak j sme museli přestupovat. Nutno říci, že ani v jednom vlaku se naše kola nevlezla do připravených přepravních boxů. A tak jsme kola měli v uličce a do místního vagónu nikdo nenastoupil. Přesto jsme šťastně dorazili do Krnova.
Bohužel místní „rodák“ Náčelník musel zrovna odjet do Čech za mamkou, která slavila 70-ku. Gratulujeme paní Náčelníkové, hlavně zdravíčko. Z nádraží jsme trochu změnili trasu. A dobře jsme udělali. Do pohodové trasy směr Opava jsme vložili vsuvku cesty přes Cvilín. Co to znamenalo? Skoro nic. Jen to, že úvodní čtyři kilometry vedly jen a jen vzhůru. Stálo to ale za to. Po úmorném stoupání jsme se ocitli před poutním místem Cvilín. Odtud jsme si odskočili na rozhlednu. Ta ale byla zavřená, a tak jsme se vydali po turistické trase na zříceninu hradu Šelenburk. Pěkná cesta terénem. Ta nás namlsala. Od zříceniny jsme pak klesali dolů na cyklotrasu Krnov – Opava. To již byla klasika. Od Krnova pěkná šotolina a přírodní povrch. Čím blíže Opavě tím více místních komunikací. Na trase Krnov – Opava nás trochu potrápil protivítr a nemožnost se občerstvit. Přesto jsme do Opavy dorazili ve slušném tempu. Z Opavy jsme pokračovali cyklostezkou směr Velké Hoštice, Kravaře, Mokré Lazce, Háj ve Slezsku, Dolní Benešov, Kozmice a Hlučín. Tady jsme se po 63 km rozhodli otestovat fyzičku a narvali to přes Bobrovníky do naší oblíbené hospůdky na Lipce. Tam za námi dojel Honza. Výborný langoš s tvarůžkou, výborná topinka s tím samým a výborné pití (svianský kvasničák a černá Barbora) bylo důstojné zakončení naší cesty. Pak již jen domů kde se tachometr zastavil na slušných 76 kilometrech. Janu sice bolí otlačení zad…. a koleno, ale jinak můžeme říci, že se sobotní výlet podařil.
Po první vyjížďce směrem Hlučínsko jsme tentokráte vyrazili směr jistebnické rybníky. Sestava na sobotní výlet doznala oproti prvomájové vyjížďce malé změny. Místo Davida s námi vyrazil Honza. David kolo odmítl, že půjde k babičce Janě na návštěvu. Bohužel to byla předzvěst malé rodinné krize. David se chytil nesprávných kamarádů a dokázal, že jeho osobní vůle nasávat zakázaného ovoce je hodně nízko. No prostě Radim, Jana a Honza vyrazili i přes nedobrou předpověď směr lyžařský areál Skalka, Mexiko, lázně Klimkovice, Jistebník, Polanka, domov. Cesta byla v pohodě a první občerstvení bylo v cukrárně v Jistebníku. Ale ještě před Janinou kávičkou, Radimovým pivkem a Honzovým zákuskem jsme zkoušeli, zda doma nebudou Rozprýmci. Bohužel nás přivítal štěkotem jen jejich šakal. Z Jistebníku jsme jeli domů přes Polanku a mysleli na Petruškovic přátele. Ale ani tady jsme nepochodili. Kamil s Klárkou byli v Brně na turnaji, Silva od pátku zapomenutá v Hrušce. Doma nebyl ani pes. Takže hurá domů. Celkově jsme ujeli necelých 40 kilometrů. Slušný.
Na místo účasti na prvomájovém veselí jsme využili krásného počasí a vyrazili na kolo ve složení Radim, Jana a David. A nato, že to bylo první letošní kolo, tak to byla parádní jízda. Start byl v celku nenápadný. Minuli jsme porubskou Myslivnu a začali stoupat nad ní a následně klesat do Krásného Pole abychom zase vystoupali táhlý kopec Záhoří a sjeli dolů do Velké Polomi. Z Polomi jsme jeli přes Čertův mlýn směr Háj ve Slezsku. Na Čertově mlýnu jsme měli malou přestávku, neboť byla žízeň a David měl opět hlad. Při čekání na Davidovi nugety nečekaně dorazili chalupáři z Kršliska s dětmi (Čípkovi a Maruška). Krásně jsme pokecali, ale cesta před námi byla dlouhá, takže jsme kamarádům dali ádie a šup na kolo. Cesta nám ubíhala náramně. Minuli jsme Háj ve Slezsku, Jilešovice, Kozmice a pomalu se blížili k cyklostezce kolem Darkovickým bunkrům. Na to, že byl 1. máj, tak kolem opevnění bylo liduprázdno. Od bunkrů jsme sjeli přes Markvartovice, Ludgeřovice do Petřkovic. V místní kavárně si dali pití (kafíčko a pivíčko) a David zmrzlinový pohár. Následující cesta byla jasná. Směr Lipka pod Hošťálkovicemi. Naše oblíbená hospůdka s dobrým pivkem a výtečnou topinkou s tvarůžkou. Mňam. Napojeni a nasyceni jsme se vydali na závěrečnou cestu domů. Tachometr v cíli ukazoval rovných 50 kilometrů. No je pravda, že jsme mu trošičku pomohli odbočením do Kurnik Šopy.
