Cyklovýlet do Bledu a z5
Po vydařeném prvním dnu jsme vstávali do zamračeného nedělního rána. Předpověď sice nebyla sluníčková, ale ani trakaře neměli padat. A tak po vydatné snídani jsme připravili velocipedy, protáhli svaly a pomalu vyrazili na první cyklo výlet. K jezeru Bled. Cestu tam jsme nezvolili cyklo magistrálu, ale cestu přes Radkov. Ještě, než jsme odbočili do stoupání na Radkov, tak jsme si cestu okořenili turistickou variací. Zpočátku byla velice příjemná, když asfaltový povrch vystřídala šotolinka. Ta se ale po pár kilometrech změnila turistickou pěšinu, která byla naposledy projita v minulém století. Návrat byl složitější než pokrčování. A tak jsme si tuto „cestu“ mohli vychutnat až do Mojstrany, kde nás čekala civilizace. Z Mojstrany do Radkova se zvedá docela pěkný a dlouhý stoupák, který místy dosahoval 18 %. Po zdolání těchto julských zvlnění nás čekala zasloužená cca 10 km cesta z mírného kopečka.
Tam jsme nabrali síly na poslední drobné stoupání, na kterém jsme poprvé uviděli Bledské jezero. Příjezd do Bledu pro nás znamenalo proplétání se v davech lidí a aut. Navíc vše bylo podtržené tím, že zde neexistuje cyklostezka kolem tohoto rybníka a zamračeným počasím. No prostě pro mě místo Bled bylo vjemovým zklamáním. Přesto jsme si našli jednu positivu. Našli jsme si tam místní pizzerii, kde nám dali chutně najíst a napít. Nezbylo než se vydat na cestu z5. A opět to nebyla lehká cesta. V zásadě jsme až na malé sjezdíky jen stoupali. Když jsme dorazili do Jesenice, tak se nm zdálo, že máme vyhráno. Vždyť nás čekala jen cyklotrasa podél zrušené železnice. To, že na této trati mašinfírové museli zdolávat až 15 % stoupání průvodce nikde neuváděl. Po příjezdu na ubikaci jsme na tachometrech měli 70 km a sotva jsme pletli nohama. Okoupaní jsme založili base camp v místní restauraci, kde se o nás naštěstí postarali. Večer jsme stihli nějaké ty hry a unaveni sebou buchly do postelí. Usnuli jsme s nadějí, že příští den zažijeme pohodlnější dobrodružství. Byl to podařený den.