Morávka u Zelničků

Sobotní výlet jsme měli naplánovaný do Beskyd. Byli jsme pozváni Petrou a Martinem na chatu v Morávce. Kdysi dávno, možná ještě v minulém století jsme tam jako parta kamarádů jezdili zažívat spoustu dobrodružství. Tehdy chalupa byla na samotě, bez elektřiny a voda tekla pouze venku do kádě. I když dneska chaloupka má příjezdovou cestu, elektřinu a koupelnu tak neztratila na kouzelnosti.

Do Beskyd jsme vyrazili až po obědě ve složení Radim, Jana a šakal Čarlí. Martin s Petrou nás už čekali na rozcestí. K chalupě jsme vyrazili koukolem. To proto, abychom se trochu prošli. Moc pěkné prostředí. ||Na místě jsme byli asi za 40 minut pomalé chůze. V poslední zatáčce před cílem na nás dýchla historie. Na oko se za těch bezmála dvacet let nezměnilo. Pořád romantika na samotě. Oproti Ostravě se tady počasí poměrně střídalo. Chvíli sluníčko, chvíli vítr a občas také déšť. Ten nám zhatil plány na opékání špekáčků. My nakonec zůstali v teple kachlových kamen. Kafíčko, pivíčko, vínečko, valašské chipsy (škvarky) pro nás paní domácí připravila. Strávili jsme velmi příjemné odpoledne, plné povídání a vzpomínání co všechno jsme tady zamlada zažili.  Třeba Chrůňákovo první přičichnutí k rumu (v narozeninovém dortu), Bafaččiny ztracené hodinky (tak mi ty hodinky hoď, já je chytím), či výběhy stráně před chalupou.
Večer jsme odjížděli (ač neradi) nadšeni. Moc příjemné sobotní odpoledne.

Související obrázky: