Dlouho plánovaný výlet měl za cíl úplně jinou destinaci. Původně jsme měli naplánovanou cestu do těšínských Beskyd. A také jsme tam původně vyrazili. Ale to předbíhám. Na svolávají messengerové „frekvenci“ jsme byli dvě rodiny. Slivoni a Vašátci. U Petrušků se stává poslední dobou nějak často, že není slyšet ani obraz ani zvuk. Kamča pracuje jak mladý Stachanovec a Silva má pravděpodobně krátký řetěz, kterým je připoutána v kuchyni 😊. Zbylé (aktivní) family se rychle domluvili. V sobotu ráno v 9:00 hod. odjezd směr Mosty u Jablunkova.
A tak se taky stalo. Slivoni a jejich zapůjčený pes nabral v 9:30 Vašátky do auta a pádili směr Frýdek s Místkem a Mosty u Jablunkova. Cíl naší cesty měla být Horní Lomná, odkud jsme měli vyrazit směr liduprázdné těšínské Beskydy. A Pevně věřím, že liduprázdné určitě byly. Před Mostama nás zastihla regulérní průtrž mračen. Ještě chvíli jsme jeli dále, ale nakonec zvítězil zdravý rozum. Auto jsme obrátili a jeli zpět do míst, kde je bez deště. Prvotní návrh přejet až na Opavsko jsme rychle přehodnotili na bližší variantu. V Komorní Lhotce (před Frýdkem) déšť ustal a sem tam prokukovalo na obloze modro. Hodně nesměle.
Rychlý parking a již „utíkáme“ ho hory. V plánu bylo vystoupat na Prašivou (843 m.n.m.) a možná něco více. Naše touha nejít v zástupech davu po turistické trase byla tak velká, že jsme se od trasy odklonili hned u parkoviště. Nejprve jsme šli krásným údolím, které bylo poseto krásnými rekreačními domky. Pohodovou cestu utla „silnice“, která končila pod příkrým stoupáním. My jsme se však nezalekli. Našli jsme stopy od divoké zvěře, a tak jsme se po nich vydali. Cesta se nás občas pokoušela udeřit do čela, ale nakonec jsme plánovaný cíl dokázali splnit. Těsně před vrcholem jsme narazili na modrou turistickou trasu, která nás dovedla k chatě na Kotaři (795 m.n.m.). Dali jsme si malou svačinku pokecali s Katkou Šigutovou na kterou jsme tady narazili s mladými nápadníky a šakalem. Dále nás čekala jen cesta po vrstevnici na Prašivou. A tak se také stalo. Tuto tří kilometrovou pohodovku jsme v pohodě zvládli. Odměnou nám byla vrcholová bašta a nošovická desítečka. Konečná cesta dolů k autu byla celkem dobrodružná. Hafo bláta a hafo ledu nás nenechalo vydechnout z ostražitosti.
Parádní cesta. Hore to bylo po sněhu (aj pod kolena), po vrstevnici pak sněhoblátem a dolů jak již bylo napsáno momkroledo. Počasí nám přálo. Nepršelo, občas i sluníčko ukázalo že umí hřát a rozhledy do dolin byly uchvacující. Vejlet se “jako vždy“ povedl.