Týden uběhl jako voda a my jsme byli dychtiví na další výpravu po severomoravských hvozdech. To je jedna z mála výhod nouzového stavu, zavřených hranic a obchodů. Asi bychom asi neměli tolik času vyrážet do přírody. Děkujeme netopýrům rodu Microchiroptera uchorogalos. A co bychom tak asi dělali? Šopovali, jezdili do zahraničí na chalupy, lyžovali? Že nevíte o čen píšu? Zkuste slovník z minulého století tam jistě tyto neznámé výrazy budou uvedeny. Tedy pokud je současná garnitura nedostala na „index“ a nevymazala.
V neděli na kdy byl výlet plánován bylo po ránu bez mráčku, ale mrazivo (-9 st.) Nic z toho nás neodradilo se sejít na plánovaném srazu „na pumpě“. Po pravdě sraz se nám noc nepovedl. Já s Janou jsme marně čekali na řidiče Jirku, navigátora Kamila a palubní stevardky Silvu s Jolanou. Jirka vjel na dálnici v jiném místě a pumpu minul zhruba o 2 km. Co také můžete čekat od Jirky, který jezdí do Livigna s autem na nákladním vlaku a Kamila, který za poslední desetiletí trefil jen tři pumpovní srazy.
Nedělní trasa nám nebyla neznámá. Slivoni ji již absolvovali a věřili, že i ostatní uchvátí krásy kolem přehrady Kružberk. Auta jsme nechali přímo ve vesnici Kružberk u liduprázdné hospody. Jak překvapivé. Nejprve jsme nabrali směr cvičné skály Kružberk a hráz stejně jmenované přehrady. Díky hrázi jsme překročili na druhý břeh řeky Moravice a mohli se vydat na rozhlednu Těchanovická vyhlídka. Bohužel tady i přes slunečnou oblohu nebyl moc pěkný výhled na Jeseníky a Praděd. Na rozhledně byla první zastávka pro malou svačinku. Od rozhledny jsme zamířili k vesničce Staré Těchanovice. Odtud jsme nabrali směr Jánské Koupele. Opět nás nemile překvapilo, jak se toto lázeňské místo mohlo stát místem duchů. Tady jsme opět překročili řeku Moravici a tentokráte cestou proti proudu jsme zamířili k autu.
Trasa měřila cca 14 km a vedla nenáročným, řekl bych důchodcovským terénem. Tento prosluněný a mrazivý den se vydařil.