To jsme se jednou tak v sobotu veselili. To jsme 18. září slavili od Radima Osladila (Sláďa) padesáté narozeniny. Parádní zábava byla v plném proudu, když Kamil prohlásil, že nikdy nebyl na haldě Ema. Chápete to? Ostravák před důchodem a nebyl na této ostravské dominantě. A co čert nechtěl, tak ani jeho žena Silvie tuto „krásku“ nikdy nenavštívila. Na to jsme si dali dalšího prcka dobrého rumíka a někdo prohlásil tak tam zítra vyrazme a ukažme těm nešťastníkům, jak je tam krásně. Všichni byli pro, že zítra po obědě vyrazíme. Teda až na Kamila. Ten prý musí do práce balit stroj, a že to prý možná stihne, ale nemůže to zaručit.
A tak se taky stalo. Silva měla na dvanáctou hodinu na hafo řízků a Kamil stále balí. Ještě jsme posunuli odjezd o hodinku a Kamča stále balí stroj. Nakonec jsme pro Silvu zajeli a přibrali jako spolujízdu 😊. Na parkovišti jsme se ještě srazili s Jirkou a Jolanou, kteří doplnili účast Radima, Janu a Silvu stavu „Bylo nás pět“. Jó a účastníkem byl také hafan Čárlík.
Vyrazili jsme směrem hora halda klasickou trasou. Minuli jsme starou radnici a stoupali jsme směr halda. Cesta krátká a pohodová. Na vrcholu haldy Emy jsme byli dříve něž Kamil dobalil. Sice nás nehřálo sluníčko, ale bylo docela slušně vidět do širokého a dalekého okolí. Na vrcholu byla chvíli kochačka, focení Silvy jako důkaz, že byla poprvé na tomto mýtickém místě. Cestu z5 jsme Emu obkroužili, prošli se po centrálním hřbitově a prošli kolem, ostravského hradu a došli až na pravý břeh řeky Ostravice. Tady jsme si užili dobré kafíčko a malý pišingr v podobě mini koláčku. Při pohledu na něj si Jirka vůbec nevzpomněl na Colu light. Pak již nezbývalo nic jiného než překročit řeku a dojít na parkoviště, kde na nás čekala naše autíčka. Byl to pěkný nedělní výletek.
